Kateřina Váňová: "Nespoléhejte jen na léky a lékaře"

Každá žena si musí uvědomit, že tělo a zdraví má ve svých rukou a že neexistuje univerzální návod, jak jej řídit, i když jim lékaři či jiní lidé budou tvrdit něco jiného. Léčba velmi často začíná v naší hlavě a to tím, že pochopíme vlastní nemoc a co my samy můžeme dělat pro její vyléčení nebo alespoň zpomalení.

Kateřina Váňová, Ph.D.

Kateřina Vaňová, Histaminová KašulkaKateřinu možná znáte pod pseudonymem Histaminová Kašulka, který používá na svém blogu histaminovakasulka.com. Možná ale nevíte, že kromě histaminové intolerance jí byla také diagnostikována endometrióza.

Pracovně se věnuje biomedicínskému výzkumu, specializuje se na buněčnou respiraci a výzkum rakoviny.
V roce 2014 jí bylo uděleno Fulbrightovo stipendium.

Je to asi nejchytřejší ženská, jakou znám :-) a když jí při náročné práci zbývá ještě nějaký volný čas, neváhá ho obětavě a nezištně zasvětit pomoci lidem.

Pracovně se věnujete biomedicínskému výzkumu. Mohla byste trochu přiblížit projekt, na kterém aktuálně pracujete?

V laboratoři se zabývám tak trochu jinými tématy, než které se točí na mém blogu, tedy především výzkumem rakoviny, buněčné respirace a možnosti cílit léčiva do specifických organel buňky pro zvýšení jejich účinnosti. Myslím, že zabíhat do podrobností by bylo pro čtenáře zbytečné, mohla bych o probíhajících projektech popsat celé stránky. Vědecký pracovník téměř nikdy nemá ten luxus, že by se mohl věnovat jen jednomu projektu.

Jak HIT a endometrióza změnily Váš život?

Neuvěřitelně. A to převážně v tom pozitivním slova smyslu, což se může zdát nepochopitelné. Díky tomu, že z úst lékaře zazněla diagnóza HIT, jsem se konečně tak trochu probudila ze zlého snu, kde se u mě střídala jedna nemoc za druhou a nikdo mi nedokázal pomoci. Moje tělo a imunita se nechová standardně a nikdo mi nedokázal vysvětlit proč či jak tomu zabránit.

Endometrióza pak jen potrvrdila podezření, že vše může mít jeden kořen a že více nemocí může mít společného jmenovatele. A musím tedy říct, že nešlo jen o změnu v tom, co budu jíst nebo nejíst, ale celkově jsem musela otevřít oči a začít se věnovat více i svému mentálnímu zdraví a pochopit spoustu věcí, jak mé tělo vlastně funguje.

Prakticky jsem teprve díky těmto diagnózám pochopila i to, co jsem studovala.

Endometrióza i HIT jsou považovány za záhadné diagnózy s mnoha různými nespecifickými příznaky a obtížnou diagnostikou. Co jiného mají ještě tyto onemocnění společné?

Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože pořád nemáme jasně a správně definován pojem histaminová intolerance, zatím tam prostě tak nějak klasifikujeme vše, co by jen trochu mohlo souviset s histaminem. Stejně tak vznik a příčina endometriózy nebyly dosud přesvědčivě popsány. Ale lze rozhodně vypozorovat jedno pojítko, a to je zánět či obecně zánětlivé pochody a s tím související průběh.

Je také dost možné, že etiologie se bude shodovat, tedy kombinace genetické predispozice, nevhodných životních podmínek a spouštěče, např. v podobě stresu, nemocí či zvýšené propustnosti střeva, povede ke spouštění nemoci. Je velmi zajímavé, že histamin a obecně žírné buňky jsou provázané s hormony a naopak endometrióza se zase může projevovat trávícími potížemi, obě diagnózy lze tedy i zaměnit, zvláště když u endometriózy chybí jasný klinický průběh.

Jistě není nouze o různé omyly a nedorozumění v oblasti diagnostiky a léčby těchto nemocí. Které považujete za nejzávažnější?

Jelikož nám chybí jasné markery, které by obě nemoci spolehlivě odhalily nebo potvrdily, je obecně diagnostika velmi náročná. Samozřejmě pokud je u endometriózy jasně viditelné ložisko, které lze po odebrání zaslat na histologii a nemoc tak potvrdit či vyvrátit, má doktor i pacientka jasno, ale jedná se o invazivní přístup. Často jsou však ložiska skrytá a méně zkušený lékař může ostatním symptomy endometriózy přehlížet i roky.

Stejně tak u HIT nám chybí jakýkoli jasný marker, momentálně používaná metodika není specifická a nemusí HIT ani vyvrátit ani potvrdit. Ty „lepší“ testy, tedy kompexní profil metabolismu histaminu (ať už metabolity do moči nebo přímo stanovení histaminu v krvi) u nás nejsou zavedeny, stejně tak test s orálním podáním histaminu, který by jasně odhalil individuální citlivost pacienta, u nás není nabízen.

Každopádně v obou případech kolují opravdu mýty ohledně léčby, např. to, že endometrióza se léčí hormony nebo že HIT vyléčí dieta či antihistaminika. Není tomu tak, jedná se povětšinou jen o potlačování symptomů, což může nějakou dobu fungovat, ale také nemusí. Pacient je pak taková tikající nálož.

Pokud má někdo podezření na HIT, jakou dietou je nejlepší začít? Je nezbytné diagnózu oficiálně potvrdit, nebo stačí nasadit dietu, a pokud příznaky vymizí, není dále co řešit?

Oficiální potvrzení diagnózy může být komplikované, protože dnes prováděný test na koncentraci či aktivitu enzymu DAO není spolehlivý a specifický (proto i samotné laboratoře uvádí pouze „zvýšená pravděpodobnost HIT“). Diagnóza lze tedy stanovit pouze tím, že se vyloučí všechny ostatní příčiny a pak se nasadí dieta s omezeným množstvím histaminu ve stravě, která by měla pacientovi ulevit. Určitě tedy má smysl i pro samotnou diagnózu začít s vyřazením vysocehistaminových potravin a změnit styl stravování.

Avšak i po ustoupení problémů by pacient měl pátrat dále po primární příčině problémů, protože HIT je většinou pouze pojmenování sekundárních projevů jiné nemoci. A pokud ona nemoc není řešena, HIT se může vracet i přes přísné diety.

Pokud např. příčina leží někde uvnitř těla, tedy např. u alergiků, celiaků atd. v podobě střevní dysbiózy a potenciální vyšší propustnosti střeva pro histamin nebo je vysoká produkce histaminu uvnitř těla při zánětlivých procesech, nemusí být nízkohistaminová dieta dostatečná a je pak potřeba jít dál a cílit dietou primárně poškozené systémy v těle a tlumit zánět.

HIT i tolerance k různým potravinám se časem může měnit. Proč je tomu tak?

V případě intolerancí se jedná povětšinou o snížené množství či aktivitu enzymů, která se mění nejen věkem, ale tím, co jíme a jak žijeme. Aby enzymy mohly fungovat, potřebují také ideální podmínky, tedy určité pH, musí mít prostor v určitých místech působit/uchytit se, často potřebují určité mikronutrienty, aby se vůbec poskládaly do aktivní formy.

Pokud tedy pomineme nějakou genetickou predispozici k nedostatku či absenci, mění se aktivita i tím, jak žijeme. Proto se samozřejmě změnou diety a životního stylu může měnit i aktivita. Např. u enzymu odbourávajícího histamin víme, že produkce enzymu je podporovaná právě tvorbou či přítomností histaminu, proto se také diskutuje o tom, do jaké míry je potřeba držet nízkohistaminovou dietu (tedy je otázka, proč by tělo produkovalo něco, co zrovna nepotřebuje).

V případě potravinových přecitlivělostí je zřejmě do reakce na potravinu zapojen imunitní systém a je tedy jasné, že reakce se časem může měnit podle toho, zda tělo dostává signál, že ona potravina je bezpečná nebo nebezpečná, zda se rozběhne zánětlivá reakce. Dnes se běžně hovoří o vlivu západního stylu stravování na naše střevo, mikrobiotu, zvýšenou střevní propustnost a následnou aktivaci imunity.

Je tedy zřejmé, že jakákoli dieta a změna v našem životě může vést ke změnám v toleranci potravin, a to oběma směry.

Jaký je Váš názor na hormonální léčbu endometriózy? Jak hormonální léčba, nebo i užívnání jiných léků, ovlivňuje imunitu a celkové zdraví?

Hormonální substituce není léčba a není to ani stoprocentní cesta k oddálení nebo odvrácení návratu endometriózu. Když k tomu vezmu riziko, které z užívání hormonů pramení, přijde mi až děsivé, kolik žen automaticky přechází na antikoncepci a nedomýšlí následky.

Samozřejmě jsem i já studovala, co mě čeká po operaci endometriózy a věděla jsem, že často lékaři volí nasazení hormonální léčby. Jelikož mě samotnou představa, že mě někdo v mém „mladém“ věku uvede do umělého přechodu (nehledě na negativní vliv na hladinu histaminu v těle), nelákala, dala jsem si opravdu tu práci, abych prozkoumala spoustu vědecké literatury, co na dané téma existuje.

K mému překvapení jsem zjistila, že hormonální substituce není léčba a není to ani stoprocentní cesta k oddálení nebo odvrácení návratu endometriózu. Když k tomu vezmu právě riziko, které z užívání hormonů pramení, ať už jde třeba o negativní vliv na uvolňování histaminu v těle, zvýšené riziko infarktu myokardu, nádorových onemocnění, depresí, rozvoje autoimunitních nemocí atd., přijde mi až děsivé, kolik žen automaticky přechází na antikoncepci a nedomýšlí následky.

Samozřejmě vždy jde o nějakou souhru genetických a metabolických predizpozicí k dané nemoci, ale už samotná endometrióza poukazuje na fakt, že je něco v těle špatně, hrát si dále s hormony by měl být tedy promyšlený a dobře sledovaný akt. Samozřejmě jsou ženy a poruchy, kde to jinak nejde, ale neměli bychom se tvářit, že mluvíme o léčbě, a nasazovat bezhlavě každé. 

Víc na toto téma se dočtete v článku Proč hormonální terapie není řešením endometriózy

Na Vašem blogu píšete o pozitivním vlivu hladovění (Intermittent Fasting, Fast Mimicking Diet).

Z některých studií vyplývá, že některé formy periodického hladovění mohou mít opravdu velký vliv na naše tělo a mohou dokonce vést k významné regeneraci imunitního systému. Když vezmu v potaz, že právě selhání obranyschopnosti těla v udržení buněk endometria jen tam, kde mají být, může být jednou z příčin vzniku endometriózy, má určitě vliv cílit i imunitní systém.

Periodického hladovění může vést k významné regeneraci imunitního systému.
Periodické hladovění snižuje zánětlivé markery v těle, klesá i hladina histaminu. Vliv histaminu na ženské pohlavní hormony je také velký a proto může opravdu ženám tento režim pomoci zvládat nejen chutě, ale především bolest.

Periodické hladovění může snižovat zánětlivé markery v těle, růstové faktory, stejně tak výkyvy hladin glukózy/insulinu a následně tedy dalších hormonů, což je určitě skvělé pro spoustu nemocí. Mě samotnou překvapilo, že při dodržování periodického hladovění v určitých fázích menstruačního cyklu můžu kompletně předcházet premenstručnímu syndromu i menstruačním bolestem. Je zajímavé, že právě při hladovění klesá hladina histaminu a dochází ke stabilizaci žírných buněk, které jsou právě zdrojem různých mediátorů bolesti. Samotný vliv histaminu na ženské pohlavní hormony je také velký a proto může opravdu ženám tento režim pomoci zvládat nejen chutě, ale především bolest.

Víc na toto téma se dočtete v článku Jím-nejím-jím aneb hladověním ke zdraví a nižšímu histaminu (intermittent fasting, fasting mimicking diet)

Osvědčily se Vám i nějaká další opatření pro podporu zdraví (výživové doplňky, terapie)?

Přestože se snažím lidi motivovat hlavně ke změně jídelníčku a obecně životního stylu, netajím se tím, že mi velkým pomocníkem (hlavně na začátku) byly výživové doplňky. Napak to, že jsem se zbavila léků, mi ulevilo, ale tělo ještě samo některé věci nezvládalo či nezvládá a potřebuje podpořit.

Za mě to rozhodně byly doplňky, které potlačují zánět v těle, tedy přímo vedou k potlačení uvolnění histaminu v těle, stejně tak jako doplňky podporující uzdravení střeva (od mikrobioty přes tight-junctions). Jsem obecně velmi špatná v pravidelném užívání, ale občas se nadchnu a vyzkouším něco nového, hlavně abych viděla míru tolerance a možnosti, co by to dalším pacientům mohlo nabídnout (také jsem obvykle dost zvědavá, takže testuji na sobě a občas okolí).

Co mi určitě pomohlo je také jóga a různé formy zklidnění – meditace. Stres vede k narušení naší imunity a tu si každá žena s endometriózou musí držet funkční, navíc právě jóga pomáhá bojovat proti zánětu a hormonálním dysbalancím. Myslím, že každá žena by měla zkusit hledat úlevu či léčbu i mimo ordinace lékařů a využít tedy ten luxus, který dnes máme – kombinovat „alternativní“ medicínu se západní. Často je ta alternativní mnohem tradičnější a zažitější a může více reflektovat unikátnost našeho vlastního těla.  

Jak vypadá Váš obvyklý denní jídelníček?

Díky různým formám hladovění jsem „naučila“ tělo flexibilně přepínat a můj jídelníček tedy odráží i období, které zrovna prožívám, s čímž souvisí i to, že většinou pro mě žádný den není stejný.
Základ je pro mě zelenina ve všech podobách a tedy většina mých jídel je v kombinaci zelenina-luštěniny-kvalitní tuky.

Díky HIT a dalším nemocem jsem začala velmi aktivně studovat nejen různé výživové směry, ale hlavně vědecké poznatky ohledně metabolismu, zdraví a dlouhověkosti. A musím se přiznat, že jsem se díky tomu naučila, že neexistuje jedna univerzální dieta a že naopak flexibilita ve stravě je to, co mě udržuje zdravou a funkční. Právě díky různým formám hladovění jsem „naučila“ tělo flexibilně přepínat a můj jídelníček tedy odráží i období, které zrovna prožívám, s čímž souvisí i to, že většinou pro mě žádný den není stejný.

Základ je pro mě zelenina ve všech podobách a tedy většina mých jídel je v kombinaci zelenina-luštěniny-kvalitní tuky. V pracovní dny spíše nesnídám, protože jsem pak výkonnejší (případně začínám kvalitní kávou s tukem, dala jsem si tu práci, abych prošla literaturu a zjistila, že kofein nemá na endometriózu vliv), pocit hladu pak přichází až kolem poledne a snažím se pak udržet v cca 8-10 hodinovém okně.

Snažím se také jíst pouze 2-3x denně, pokud to jde, protože časové omezení a počet jídel se ukazuje být v posledních studiích důležitější než samotná kombinace jídel. Někdy to samozřejmě nejde.

Příklad by třeba mohl být, že si na oběd dám zeleninový salát a zeleninovo-luštěninové placky/kuličky, k tomu nějaké ty oříšky či ovoce, odpoledne třeba chia puding, semínka a na vačeři hustou zeleninovu polévku nebo třeba luštěninové těstoviny se zeleninovou omáčkou a salátem. Někdy mám den, že si dám třeba tvaroh nebo kousek sýru, hodně mě baví budha bowls, jindy mám zase večer chuť na vajíčka.

Víkendy jsou trochu jiné, zvláště když nevařím jen pro sebe a obvykle peču pro návštěvy, klidně si dám na snídani smoothie nebo uděláme bezlepkové vafle či lívance. Ale samozřejmě tam vždy zakompunuji nějakou zeleninu, vlákninu a ovoce, aby ta radost z jídla byla podpořena i zaplácnutím nutričních potřeb.

Je ještě něco dalšího, co byste ráda vzkázala ženám s endometriózou?

Každá žena si musí uvědomit, že tělo a zdraví má ve svých rukou a že neexistuje univerzální návod, jak jej řídit, i když jim lékaři či jiní lidé budou tvrdit něco jiného. Léčba velmi často začíná v naší hlavě a to tím, že pochopíme vlastní nemoc a co my samy můžeme dělat pro její vyléčení nebo alespoň zpomalení. Často si neuvědomujeme, že takové maličkosti jako plastové nádobí nebo čistící přípravky v domácnosti mohou být plné hormonálních disruptorů, které mohou dělat neplechu. A co pak taková kosmetika a potraviny, které dáváme přímo do těla. Proto bych chtěla vzkázat každé ženě, aby se nespoléhala jen na léky a lékaře, ale aby řešila primárně příčinu své nemoci sama u sebe a jak můžeme pracovat na prevenci.

Mockrát děkuji za rozhovor :-)


Ďalšie rozhovory o endometrióze